Čas nejde zastavit,

přesto jsem se o to, v posledních dnech pokoušela, nechtělo se mi do vánočního běhání, shonu a shánění. Bláhově jsem chtěla, na vánoce nemyslet, neslyšet sváteční zvonění a  nedívat ze na vyzdobené ulice.
 Čas je  však neúprosný a  minutu po minutě, odkrájel poslední měsíc do dnešního večera. Vzdorovat a vyhýbat se nemá cenu, Vánoce jsou tady, trochu hořké, ale jsou to Vánoce.


Nedalo mi to a asi jen tak, že se to má a taky že je to pro vnoučata jsem se postavila k plotně a něco  nachystala. Na pomoc jsem si vzala i starou maminčinu kuchařku.

Dnes jsem tedy i nachystala stromeček- přece někam musí Ježíšek dětem položit dárky, zatím ho schovávám za dveřmi to nadělování bude až později.

V krabici s baňkami mám i tu velikou baňku, kterou jsem dostala  v roce 1975 na naše první společné vánoce. Je už trochu  rozbitá, je i trochu opálená od svíček, ale je pořád stejně krásná jako byla tenkrát v obchodě, když jsme ji tam  s manželem viděli. Tenkrát se mi zdála obrovská, valila jsem na ni oči a ta radost, když jsem ji pak  pod stromečkem z balíčku, v podobě bonbonu, vybalila. Modrou , jak jinak, modrá je moje barva.

No a ještě připravovaná deka- to už se pomalu přesouvám do roku 2018. věřím , že to bude Dobrý Rok.

a prošívaný věneček, který hned po vánocích použiji do některé nové deky

hezké, klidné vánoce všem.

Krok za Krokem,

pomalu, vyšlapávám svůj  vlastní chodníček.
Celé léto a podzim jsem se zabývala chozením po úřadech, vyřizovala jsem věci, které jsem téměř neznala, nebo vlastně jenom jsem o nich věděla, ale nikdy jsem si s nimi nedělala žádné starosti.
 Konečně je už všechno, tak jak má být a i já se konečně opět trochu rozhýbávám a dávám se do práce.
V říjnu jsem se ještě navštívila, s rodinou dcery  Neapol a dokonce jsem i vystoupala na Vesuv , ale teď už zas sedím u  šicího stroje.

Ke svému patchworku jsem se rozhodla přidat ještě strojové vyšívání a tak se snažím zvládnout i tuto dovednost.

Zatím zkouším jak se co dělá, které nitě jsou vhodné a jaká látka je na výšivky nejlepší.

Děkuji všem, kteří mi v  minulých týdnech vyjádřili podporu a pomoc.

Zlý rok, zlá zima

Končí březen, a já po dlouhé době sedám ke psaní .
Je to těžké psát o posledních měsících a myslím, že to těžké bude i dál.
Do našeho života vstoupila nemoc a  nezbývá mi, než-li jít dalším životem po 42 letech sama.
Můj manžel zemřel dne 22.2 .2017.
Bude to těžké, ale budu se snažit.

A zase prázdniny..

Školní rok končil a děti se loučily nejen se školou, ale i s kroužky, které navštěvovaly.

Na konci června se konala poslední zkouška souboru Javorníček a Karolínka se vrátí k tancování až zase po prázdninách.

Vojtíškova třída ukončila školu koncertem.

A Lukášek jako každý rok končil školu oslavou narozenin a tentokrát už  devátých.

Magdalénka s nejmladším Martínkem se do prázdnin rozjeli na  autíčku.

pár prvních dnů jsem si s dětmi trošičku pohrála a potom je už čekalo cestování za dobrodružstvím.

Zbývalo ušít do školky  dvě zástěry pro paní učitelky 

a potom jsem se věnovala vysedávání na balkoně a pěstování kytiček.

Školka

Tak, konečně se podařilo a na začátku května se otevřela pro děti nová školka.
Je to dílo a usilovná práce dcery Heleny, která se myšlenkou o vybudování školky, zabývala poslední roky.

Školka je  s prvky Montessori výchovy, všechno je tam uzpůsobeno tak, aby se děti cítily dobře

Tady si dovolím jen upozornit že záclony na okna školky jsem šila já.

Je to jenom taková drobná pomoc k velké dceřině práci

Moc a moc si přeji, aby se všem ve školce líbilo a aby celá, ta veliká práce byla korunována úspěchem, smíchem a radostí dětí.

Duben, jaro, školka, výtah.

Jaro se pomalu dostává do do své nejlepší fáze. Před domem rozkvetl zlatý  déšť a začínají se pomalu vybarvovat i šeříky.  Na  malých záhoncích pře domy kvetou tulipány a na mezích za městem rozkvetlo hloží. (hlohy)

Během měsíce se dceřina dětská kavárna proměnila v budoucí montessori školičku, která se 2.5. otevře pro nové malé žáčky. Práce bylo moc a nebyla zrovna jednoduchá.
.

Pravda, ještě je potřeba udělat moc a moc věcí, ale určitě se všechno do května stihne.

 I u nás v domě se budovalo, dosloužil starý výtah a bylo nutno ho vyměnit . Je to práce na více jak pět týdnů a chodit do šestého patra po schodech, byla pro kolena pořádná rozcvička.

V šití jsem se trošku odchýlila od patchworku a zkusila jsem i nějakou oděvní tvorbu .

No a nakonec i nejmladší vnouček, se pomalu zaplétá do krejčování,- zatím tedy jen přenáší špulky nití, ale vybírá si ty největší a jde mu to moc hezky.

A jaro přijde k nám..

No, tak velkým skokem se přenesu hned do samotného předjaří .
Konečně se ukazuje sluníčko a  pohled z okna o něco veselejší.
Ještě minulý týden bylo kolem našeho domu plno havranů , ale dnes už vidím jenom kosíky a hrdličky .

Dnešní den se opravdu vydařil a byl, tak radostný že mne donutil udělat pořádek na balkoně.
A hned po ránu jsem našla v truhlíku. který jsem měla trošku přikrytý větvičkami, takto krásné narcisky těsně před rozkvetením.

Dopoledne jsem zašla na kratičkou vycházku a nafotila jsem si tu vzácnou modrou oblohu .

Už nějaký  čas se pokouším o ušití panenky .

 A tady je moje první Tilda