Jak to tak v životě chodí, střídá radost smutek a starost.
Po několika měsících jsem se opět stala návštěvníkem nemocnice Bohunice,tedy opravdovým návštěvníkem pacienta.Každý to zná,když přijde nemoc do rodiny zasáhne to každého a rozhodí celičký zaběhaný řád.Na šití není moc pomyšlení, najednou vám život řídí nervozita a obavy.
 |
| jezdívám trolejbusem z konečné a mám jej skoro sama pro sebe |
 |
| pohled na nemocnici z okna trolejbusu chodívám do sedmého patra |
 |
| Nové nákupní středisko oproti nemocnici Campus Square |
 |
| pohled z okna nemocnice na parkoviště, tedy bývá tady úplně plno. |
Letos čekám na jaro s opravdovou netrpělivostí,s očekáváním něčeho hezkého a obrodného,tak jak má jaro být s příchodem nové mízy a novým životem.
Veru tak to chodí, držím palce, aby tie dni rýchlo pominuli a všetko sa vrátilo do normálu.
OdpovědětVymazatLibuško, to mě moc mrzí! Myslím na tebe, aby bylo všechno dobré!
OdpovědětVymazatPokud možno hezké dny přeji, pa Helena
Také ti přeji, aby všechno špatné rychle skončilo a ty se mohla vrátit ke svému šití Jana
OdpovědětVymazatDěkuji,za vaše komentáře.LM
OdpovědětVymazat