Deset červencových dnů,

jakmile jsem došila zástěrku pro Karolínku,začalo venku pršet a hodně se ochladilo.

Možná, právě to ochlazení,pomohlo k tomu, že na balkoně rozkvetl můj ibišek.
Od samého jara jsem čekala na květy, avšak rostlinka jakoby věděla že se nemohu dočkat, každé poupátko nechala opadnout.
No ale konečně se podařilo a ibišek rozkvetl nádhernými květy.

Po dlouhé přestávce, snad po letech. jsem vytáhla ze skříně svůj starý šicí stroj.

Když jsem si koupila  stroj nový , tak jsem nevděčně schovala svoji  Zetinu do skříně.
Záměrně píšu nový stroj a ne lepší,pravda má o mnoho více funkcí,ale co do šití a kvality stehu nemohu si na starou mašinku stěžovat.
 Už dlouho mám v hlavě myšlenku na zpracování zbytků a hlavně látky co nejsou úplně v pořádku,například mají špatný potisk,nebo jinou barevnost.( kupovala jsem látky i kazové a ve zbytcích a neměla jsem srdce vyhodit i ty kousky s nějakou vadou,).Rozhodla jsem se ušít si kobereček.

tomuto šití říkám relaxační,nemusím nijak přemýšlet jen namotat na tkanici pásek látky a sešívat.

Je pravda,že žádný obdiv můj  antistres nesklidil,spíš sklidil podiv.

Jako týdenní úkol jsem si stanovila ušít nějaké polštáře, budou to dárky,tedy pokud se trefím do zadání. Snad se dopracuji dobrého výsledku.Polštářky budou 40cm x 40cm.

 .