Stránky

O mně

sobota 23. prosince 2017

Čas nejde zastavit,

přesto jsem se o to, v posledních dnech pokoušela, nechtělo se mi do vánočního běhání, shonu a shánění. Bláhově jsem chtěla, na vánoce nemyslet, neslyšet sváteční zvonění a  nedívat ze na vyzdobené ulice.
 Čas je  však neúprosný a  minutu po minutě, odkrájel poslední měsíc do dnešního večera. Vzdorovat a vyhýbat se nemá cenu, Vánoce jsou tady, trochu hořké, ale jsou to Vánoce.


Nedalo mi to a asi jen tak, že se to má a taky že je to pro vnoučata jsem se postavila k plotně a něco  nachystala. Na pomoc jsem si vzala i starou maminčinu kuchařku.




Dnes jsem tedy i nachystala stromeček- přece někam musí Ježíšek dětem položit dárky, zatím ho schovávám za dveřmi to nadělování bude až později.



V krabici s baňkami mám i tu velikou baňku, kterou jsem dostala  v roce 1975 na naše první společné vánoce. Je už trochu  rozbitá, je i trochu opálená od svíček, ale je pořád stejně krásná jako byla tenkrát v obchodě, když jsme ji tam  s manželem viděli. Tenkrát se mi zdála obrovská, valila jsem na ni oči a ta radost, když jsem ji pak  pod stromečkem z balíčku, v podobě bonbonu, vybalila. Modrou , jak jinak, modrá je moje barva.



No a ještě připravovaná deka- to už se pomalu přesouvám do roku 2018. věřím , že to bude Dobrý Rok.



a prošívaný věneček, který hned po vánocích použiji do některé nové deky

hezké, klidné vánoce všem.

2 komentáře:

  1. Libuško, chápu, ale díky vnoučatům je máš jistě hezké! Napekla si, našila a ten věneček, ten je nádherný!
    Posílám pozdravy, Helena

    OdpovědětVymazat
  2. Krásne spomienky, krásna modrá baňka, krásna babička, ktorá potešila vnúčatá, krásna deka a určite aj /v rámci možností/krásny rok 2018, praje Ivana.

    OdpovědětVymazat