pomalu, vyšlapávám svůj vlastní chodníček.
Celé léto a podzim jsem se zabývala chozením po úřadech, vyřizovala jsem věci, které jsem téměř neznala, nebo vlastně jenom jsem o nich věděla, ale nikdy jsem si s nimi nedělala žádné starosti.
Konečně je už všechno, tak jak má být a i já se konečně opět trochu rozhýbávám a dávám se do práce.
V říjnu jsem se ještě navštívila, s rodinou dcery Neapol a dokonce jsem i vystoupala na Vesuv , ale teď už zas sedím u šicího stroje.
Ke svému patchworku jsem se rozhodla přidat ještě strojové vyšívání a tak se snažím zvládnout i tuto dovednost.
Děkuji všem, kteří mi v minulých týdnech vyjádřili podporu a pomoc.
Libuško, moc ráda čtu, že si trochu nabrala dech a učíš se znovu žít. Bude to jiné, ale věřím, že tě čeká ještě hodně hezkého!
OdpovědětVymazatTen motýl je překrásný!
Měj příjemný den, Helena
Helenko, moc děkuji za Tvoje slova, účast i povzbuzení.
OdpovědětVymazat