Jahody, škola a konečně prázdniny.

Že bylo letos všude plno jahod, si jistě každý všiml na stáncích a na pultech obchodů.
I já jsem se nechala zlákat jahodovou vůní a dala jsem se do vaření marmelád.
Jahody jsem si koupila na nově opraveném Zelném Rynku.

Náměstí vypadalo hezky, pěkná dlažba, i v kašně tekla voda, ale jakoby se na náměstí něco změnilo.

Jednak tam bylo daleko méně stánků, nebyla tam ta tlačenice a ruch, který tam v předešlých časech panoval. Celkově to na mne působilo spíš smutně, nálada, radost z trhovců a tepu života se tentokrát nedostavila.

 Uvidíme, náměstí se má ještě dotvářet, mají zde být nové stánky, tedy se půjdu o prázdninách podívat, možná je to jen nějaké moje staromilství, nebo nezvyk.

Není pravda, že se mi vždy podaří každá práce, někdy se proti spiknou i věci a víčka sama odskakují od skleniček .

No a do konce školního roku zbylo už jen pár dní . 

Školičkovou docházku dokončila  moje vnučka Karolínka, která se od září stane prvnáčkem. 

Se  školkou se děti rozloučily hezkým pohádkovým představením. 

Se školkou se rozloučil i můj další vnouček Vojtíšek, od září žák první třídy. Do prázdnin skočil nebojácně velkým skokem.

  Lukáška jsem stihla ještě předposlední den školního roku na schodech školy. 

Odchází z druhé třídy, aby v září zasedl do lavic jako třeťák.

A sladká tečka nakonec, dort k Lukáškovým osmým narozeninám upekla druhá babička Viera, 

byl jako každý rok výborný.

Pak už se děti rozjely za prázdninovým dobrodružstvím.

Štastnou cestu  všem.